Best of ASCO 2017

  • Výsledky přežití ze studie STAMPEDE
  • Přidání abirateronu do léčby mužům s high-risk karcinomem prostaty, které nastartuje dlouho trvající androgen deprivační léčbu Prof. MUDr. Marek Babjuk CSc., Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol

Na konferenci Best of ASCO 2017, která proběhla v Pražském kongresovém centru, prezentoval profesor Babjuk hodnocení z dvou ramen studie STAMPEDE. Principem této přednášky bylo srovnat standardní léčbu s novou léčebnou možností u pacientů se senzitivním pokročilým karcinomem prostaty.

Hormonální léčba je klíčovou léčbou u pacientů s metastatickým i lokálně pokročilým karcinomem prostaty již od 40.tých let minulého století. Abirateron prokázal účinnost u pacientů s metastatickým kastračně refrakterním karcinomem a to jak před léčbou docetaxelem, tak i po ní. Myšlenkou použití abirateronu u hormonálně senzitivních nádorů je větší benefit, pokud je podáván pacientům v méně pokročilém stádiu onemocnění. Předpokladem selhávání standardní androgen deprivační léčby je skutečnost, že nádorové buňky karcinomu prostaty jsou intracelulárně schopné měnit prekurzory steroidů na účinné látky a tím dochází k selhání androgen deprivační léčby. Nádorová buňka si tedy sama vyrábí hormony, které potencují její růst. Pro tuto konverzi je důležitý enzym CYP 17. Abirateron je selektivním a účinným inhibitorem tohoto enzymu.

Na vstupních kritériích lze vidět, že do studie byli zařazeni pacienti s metastatickým postižením, pozitivními uzlinami nebo pacienti s lokálně pokročilým onemocněním, které bylo definováno na základě přítomnosti alespoň dvou faktorů ze tří. Tyto faktory jsou lokální postižení T3 nebo T4, PSA vyšší jak 40 ng/ml nebo Gleason score 8 -10. Dále byli do studie zařazováni pacienti s relapsem po předešlé radioterapii nebo prostatektomii, kde musel být přítomen alespoň jeden z následujících faktorů: PSA vyšší jak 4 ng/ml s doubling timem menším jak 6 měsíců, pozitivní uzliny nebo metastatické postižení.

Všichni pacienti museli být v dobrém celkovém stavu, aby zvládli léčbu podle daného protokolu, dostatečně zdraví, aby zvládli sledování. Jejich WHO performance status tedy měl být 0 až 2.

Primárním hodnoceným faktorem studie bylo celkové přežití. Mezi sekundární cíle patřilo failure free survival (FFS), toxicita, kvalita života, kostní události a poměr cena výkon léčby. Definice failure free survival je charakterizováno objevením se některého z následujících faktorů - selhání PSA, lokální selhání, známky vzdálených metastáz, lymfatického postižení nebo úmrtí na karcinom prostaty.

Pacienti byli rozděleni do kontrolního a studijního ramena v poměru 1:1. Cílem studie byl předpoklad 25% zlepšení celkového přežití. Studie respektive její rameno bylo otevřeno v roce 2011 a uzavřeno v roce 2014. Do studie bylo zařazeno 1917 nemocných. Ve studijním rameni bylo 957 nemocných, v kontrolním rameni 960 nemocných. Většina nemocných měla performance status 0 nebo 1, pouze 1 % nemocných mělo PS 2. Průměrný věk pacientů byl 67 let. 52 % nemocných tvořili metastatičtí pacienti, z nich 88 % mělo kostní metastázy a 20 % nemocných mělo uzlinové postižení. Téměř všichni nemocní měli nasazena LHRH analoga před léčbou. Obě ramena byla z hlediska jednotlivých faktorů dobře vyvážena. Primární cíl, tedy celkové přežití, byl analyzován v době, kdy bylo 98 % předpokládaných úmrtí, která nastala v kontrolním rameni.

Pacientům byl denně podáván abirateron 1000mg společně s prednisonem 5mg. Závěry studie jasně ukazují benefit pro pacienty léčené kombinovanou léčbou, tedy androgen deprivační terapií obohacenou o abirateron + prednison. Došlo k 37% prodloužení přežití pacientů, což jsou statisticky vysoce signifikantní výsledky. Přidání abirateronu s prednisonem ke standardní hormonální léčbě vede k prodloužení přežití bez selhání léčby o 71 %. Co se týká kostních událostí, tak i zde bylo nižší riziko ve studijním rameni, došlo k 55% snížení rizika kostních komplikací. Léčba byla u pacientů dobře tolerována. Nežádoucí účinky byly relativně častější ve studijním rameni, hlavně kardiovaskulární onemocnění a hepatická toxicita, to však je zcela v souladu i s výsledky předchozích studií. V každém případě lze vidět z celkového přežití, že nežádoucí účinky byly vyváženy efektem léčby.

Závěrem lze říci, že abirateron spolu s prednisonem by měl být součástí standardní léčby u pacientů, u kterých je plánovaná dlouhodobá androgen-deprivační terapie.